Již hasne den,
noc svoji tvář
mi tady jen
dá na poštář.

Večerní van
vzpomínky svál,
program je dán:
Sám budu dál.

Rozestýlám,
pelíšek svůj,
a přání mám:
"Navštiv sen můj!"

Cítím se sám,
moc smutný jsem,
a ze všech stran
sny míří sem.

Svůj zavřu zrak,
tichounce jen,
prostě jen tak,
(jsem unaven...)

O Tobě rád
nádherný sen
nechám si zdát,
než přijde den.

V něm dáš mi smích,
naději rán,
chuť retů svých,
co tak rád mám.

Proč Lásko má
nesmíš tu být?
Kdy osud dá
mi, co chci mít?

Já mám Tě rád
víc než smím říc',
jsi jenom Ty!
A pak už nic...

Však málo jen
já z toho mám...
Když prchne sen,
já dál jsem sám...